close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Matka

14. června 2009 v 18:46 | Verusaaak |  _EmO_
Stála tiše. Bylo by zbytečné dávat najevo jakoukoliv bolest. Cítila, jak postupně proniká jed do jejího těla. Byl to jed hříchu. Každou vteřinou se nebezpečně blížila naproti své smrti a přesto byla chladná, jak hlubiny ledových oceánů. Z černých křídel kapala krev a padala pírka. Ano, už je čas, vydá se k jezeru.
Kráčela ladně a ikdyž její krok lehký, jak mávnutí motýlího křídla, její chodidla byla trhána zrádným ostružiním, ztrácejícím se v ranních chuchvalcích mlhy a orosené trávě. Cesta byla dlouhá a nezbývalo jí již mnoho času, dala se do běhu rychlosti pouštní bouře. Cestou letmým pohledem spatřila, že ji něco pozoruje a běží s ní. Nebála se, ale přidalo jí to síly a cesta se rychle zkracovala. Z nebe se začal snášet déšť, který dopadal na její havranní vlasy a potom i na sněhobílé tělo. Plášť, se kterým se vydala na cestu, už byl dávno stržen neúprosným větrem. Její cesta však byla u konce. Na jezeře se odrážela luna a déšť lehce rozmazával její obraz. Dívka zvedla kámen poblíž a odkryla hrob. Spatřila ještě teplé tělo své matky. Ležela tam, ruce a noh svázané ostaným drátem, bránící jí v posledních pokusech se oprostit už stejně vypustily příliš mnoho krve, než aby žila dál. Stála tam a hleděla na její utýrané tělo. Rozmazaná řasenka se mísila s krví, vytékající z prázdných, zoulafách očí. Ve spoutaných rukách spočinule matčino srdce a na prsou měla vyřezné jméno své dcery. Byla to chvíle, kdy dívce skanula na tvář první slza. Stékala po odhaleném krku přes vystouplé lícní kosti a mizela v ňadrech ukrytých za černým korzetem. Nebyla to slza bolesti nad smrtí, nýbrž smutkem ze zmařeného života, sebelítosti a nenávisti bez odpuštění.
V té chvíli vyndala dívka dýku za opaskem a vyryla jméno vraha své matky na náhrobní kámen, postavila se nad hrob a vrazila si dýku do srdce. Poté, co padla kemi ze stínu vyšla divoká puma, vyrvala dívce s havranními vlasy srdce a dala ho místo matčiného. Pak hlínou zakryla jámu a ulehla před náhrobní kámen, podívala se naň a vydala ze sebe nešťastný řev, který otřásl skalami kolem. Na kameni bylo vyryto jméno dívky. Byla andělem se jménem smrt.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama